L.B.
Vítejte na stránce poezie, která je dílem naší sopranistky Lenky Bittové.
Lenka svůj básnický talent objevila poměrně nedávno, ale rychle si získala náš obdiv. Ve svých básních trefně vystihuje naše sborové výjezdy i poetiku dní všedních i nevšedních. Proto jsme se rozhodly podělit se o její dílo také s vámi a doufáme, že se vám bude líbit.
Vzpomínka na Belgii z nedělní procházky kolem řeky
Chlupaté kaštany v cihlovém domě,
Červenou košili oblékáš podvědomě
Ve dvojřad nastoupit, ať vám to zpívá
Možná i Páter se zeshora dívá
Bušící srdce ve své dlani zklidní
Zpěváci v kostele laskaví, vlídní
Lacrymarum vale, pryč s nenáladou,
Hrozí ti pouze otrava čokoládou 
Verše inspirované skladbou od Mikoláše Troupa Ad Incensum Lucernae, věnovanou našemu sboru
Dotknout se prsty polární záře
Pomalu setřít slzu z tváře
V souznění s miliardou lidí
Zaslechnout Toho, kdo náš čas řídí...
Mým oblíbeným rukavicím, které mě dnes v nestřeženém okamžiku opustily při mé výpravě za štěstím
Raz dva raz dva
Moje boty se toho nemůžou nabažit
Slastný pocit křupajícího sněhu
Mi projíždí celým tělem
Mozek je opilý
Bublinkami kyslíku
Plíce s gustem vyplivují
Pachuť města
Jsem tu dnes první
Zasněžený smrk mi podává ruku
Áá, studíš!
Tak tě tu vítám
Klenbou lesního chrámu
Nakukuje modrá obloha
Stoupám mrazivým tichem
- jen ty vrzavé boty!
Nadýchané pěšinky beze stop
Se předhánějí v nabídkách
Vyber si mě!
Mohla bych se toulat
Ale dnes jdu na jistotu
Spěchám na vrchol
Pro svůj kousek štěstí
Budějky
Dvě věže, černá a bílá
Vyčkávají tah protivníka
Šachovnici města
Pozlatilo Slunce
Staletá rošáda je v patu
Kolem baňatých hlav
Se šikují k útoku
Okřídlení pěšáci
“Rozhoupejte zvony,
Vydejte rozkazy!”
Od Blanského lesa
Se žene fronta
Dvě hrdé bašty
brzy bičuje liják
“Necouvneme ani o píď!”
Do Železné panny
Udeří blesk
Vydechne naposledy
“Usmiřte se, prosím,
jste obě tak krásné!”
Tuning
Ladím
Náladu s červánky
Léto
Už buší na spánky
Lampy
Skočily do řeky
Třpytit
Se bude navěky
Mlčky
Přidávám do kroku
Půlnoc
Chystá se k útoku
Marně
Tma s časem zápasí
Kosi
Nový den ohlásí
Zvlní
Se klidná hladina
Řeka
Své ruce rozpíná
Měkká
voda už nezebe
Ladím
Si duši pro Tebe
Lyžovačka
Jak jarní sněhulák
Potichu tajem
Ruce si hřejeme
O hrnky s čajem
V tvých očích tonoucí
Stébla se chytám
Tep, rychle rostoucí
Dál nepočítám
Kouzelná esence
S přídechem máty
Mění tvou péřovku
Na letní šaty
Dřív než nás pohltí
Lavina štěstí
Zahlédnu manželku
Hrozit mi pěstí
Za sklem
Dvě zvědavé ručky
Sahají po skleněném těžítku
“Mami, podívej, sněží!”
Drobné vločky mě škádlí na tvářích
V křišťálovém světě
Už dávno zapadlo Slunce,
Ale nikomu se ještě nechce spát
Křiklavé neóny
Testují své palety
Na vodní hladině
Monetův odkaz žije
Žbluňk! Sněhová koule
V mžiku ničí mistrovské dílo
Soustředné kruhy
Spěchají s depeší na druhý břeh
“Ještě chvilku, mami”,
Žadoní z dálky tichý hlásek
Nachová klenba
Odráží světlo výbojek
Bílá tma ztlumila
Monotónní šum města
Vesmír se scvrknul
Do lidských rozměrů
A v dětském pokoji
Se konečně rozhostilo ticho...
Infinity
Před lety studentka, mladá slečna
Válčila s představou nekonečna
Ležatá osmička, symbol ryzí
Jejímu chápání byla cizí
Zkoušela počítat hvězdy z nebe
Kdosi jí poradil - ptej se sebe
V nitru se začala přehrabovat
Vrstvičky na světlo vytahovat
Dneska už dávno není malá
Konce se stále nedobrala
O co tu běží, už matně tuší
Nekonečno je v každé duši
Jízda
To přání tak zvláštní není
Jezdit busem bez placení
Procestovat všechny trasy
Zvuk motoru, lidské hlasy
Pozorovat tlukot města
Střípky dramat, němá gesta
Smutné okno s orchidejí
Staré ruce, co se chvějí
Průvod fandů před arénou
Hrdý samec s krásnou ženou
Dětské oči bez přetvářky
Smích, naděje i nářky
Pábitelé od Hrabala
Už vím, proč jsem si vás přála
Jarní reportáž
Vem si jen zápisník, jinak nic
Do údolí ztracených rukavic
Každá ti svůj příběh vypoví
Po společnících jsou hladový
O rukách, ke kterým patřily
I o těch, s nimiž se vodily
Vlna prý chodila s koženkou
Rozparek spravený lepenkou
Palčáky špinavé od bláta
Vypráví o ručkách ze zlata
Prsťáky pískají na šály
Které sem blizzardy zavály
Zbloudilé čepice ve větvích
Hledají marně loňský sníh
Bambule ježí se nadějí
Že stále někomu scházejí
Až paní Zima dny ukrátí
Snad se k nim lidé zas navrátí
Mendelssohn
Vzpřímené píšťaly varhan
obrátily své dlaně k nebi
a zní
Slyšíš?
Sedm tisíc světelných let
vzdálené Pilíře Stvoření
se zachvěly
a Časoprostor se prohnul
ve Vítězném oblouku
Cítíš?
Jiskření, slzy a husí kůže
Hudba
Forty-Plus Blues
Už tejden nečtu zprávy
A je mi vážně skvěle
Už tejden nečtu zprávy
Jsem hermit ve svým těle
Už tejden jsem si nedal
Cigáro ani kafe
Už tejden neslyšel jsem
Ženskou, co pořád krafe
Už měsíc se jen toulám
Co noha nohu mine
Metronom mýho srdce
Našel si rytmus jinej
Zhubnul jsem deset kilo
Zbavil se starejch lásek
Z tý psiny mi přibylo
Kolem vočí pár vrásek
Už léta nečtu zprávy
A je mi vážně skvěle...
Podzimní slunovrat
Tři labutě na rybníce
Sůl moře je neláká
Dvě z nich k sobě tulí líce
Třetí shání parťáka
Tři kaštany v mojí dlani
Hebké jako tvoje pleť
Pohladím vás při snídani
Kontury znám nazpaměť
Tři vlaštovky a dvě duhy
Šedá mračna podpíraj
Tři vrány jim za zásluhy
Pár ořechů nasbíraj
Podzimní pohádka
Svítání odmyká zámkovou dlažbu
Rytíři řadí se do šiku
Královský zbrojnoš si přeleští pažbu
Mávají zástupy kuchtíků
Barevný koberec podzimu nese
Dvořany i smutné kejklíře
Královský chrt se i pod dekou třese
Štěstí přejí střepy z talíře
Skrz mlhu prokřehlou jitřenku lákám
K bohaté svatební hostině
Zamlklá princezna je ženou draka
Svůj žal teď utápí ve víně
Řeka dál chladne a dnové se krátí
Jaký je život tam v jeskyni?
Vyvázli lotrové i jejich kati
Vinu zas odnesli nevinní
Návraty
Opuštěné maringotky
A v nich včelí úly
Hlavou běží staré fotky
S vůní čerstvé smůly
Spadlé listí už se veze
Po hladině řeky
Zástup křičí na vítěze
Havraními skřeky
Staré duby opustily
Děti bez kloboučků
Vítěz už se blíží k cíli
Do černého hloučku
Hebký samet listopadu
Ztlumil cvrkot města
Na ty, co zůstali vzadu
Čeká zimní cesta
Svatomartinská
Špalda došla
Husa pošla
A já se tak těšila
I okna jsem umyla
Za tu snahu
Oběd v tahu
Nedočkám se Martina
Starou husu proklínám
Šachy s koněm
Co prý po něm
Roztrhne se peřina
Hřála mého Martina!
Martin stůně
Husí vůně
Zaplavila vesnici
My si dáme slepici
Hospodyňka
Zas hraju svůj malý solitér v kuchyni
Radostné koláčky s gulášem smutku
Ospalé snídaně, hladové večeře
Dvě půlky broskve a chleba jen čtvrtku
Dialog beze slov, sporák mi rozumí
Mladistvým zápalem pokaždé vzplane
Společně koštujem ty naše dobroty
Já jsem spíš na sladké, on radši slané
Z třešňových marmelád k podzimním polévkám
Ruce si kmitají, hlava se toulá
Jen hlupák nevládne ve vlastním království -
Ať si v něm třeba jen utěrku žmoulá
Do rohlíčků vlašáky
Do vánočky mandle
Malým špuntům do pusy
Kousek cukrkandle
Do Vánoc jen vteřina
Do Silvestra dvě tři
Nehřeje tě peřina?
Na novou si šetři
Do housliček koledu
Do muziky basu
Smutky nechte u ledu
Roztancujte chasu
Do jesliček anděly
Do temnoty světlo
Kdo se o něj rozdĕlil
Tomu štěstí kvetlo
Do jablíček hvězdičky
Do košíku zdraví
Ten další rok celičký
Ať vás život baví
Průvan
Vlítla do mě zima
otevřenou pusou
mezi zuby křupe
čerstvý sníh
V hlavě mám kus ledu
se vzpomínkou kusou
na ztracené nohy
v závějích
Rýmička, co u mě
od podzimu bydlí
pobaveně se jen
zasmála
Koukej mazat, než tě
kámoš kašel zmydlí!
S kýchnutím tu zimu
vyhnala
Rudolfov
Když se Voda
zamkne v koupelně
aby načechrala
rozpuštěné vlasy pro Jaro
To se pak ani Úplněk
neodváží zaklepat
a Moudrá Krajina
by též ráda ztichla
v krystalickém očekávání
kdyby Ozvěna dětských radostí
nekřičela divokými pastely
zapadajícího Slunce
Přijdeš? Kdy už?
Valentine's Day
Holé stromy vždycky zkrásní
v předjaří
Čistou radost skrývat
se jim nedaří
Doufám, že i ty procitneš
veselá
Rozpálíme spolu jaro
do běla
Mánie
Dnes se nerozhlížím
vlevo ani vpravo
spěchám koupit Savo,
originál SAVO
Velký úklid velí:
nekoukej jak z jara
popadni ten kbelík
vždyť nejsi tak stará - -
Poper se s tou špínou
vyházej to smetí
prožeň kůži línou
zaber, čas tak letí!
Na paty nám šlape
mrcha Entropie - -
kéž najdeme křídla
dokud ještě žijem
Rozkvetlá
Je jaro -
děti dorůstají své mámy
k svačině Slunce s plátkem Magnólie
Je jaro -
změť křídel sviští nad střechami
a hlína žije z letmé symfonie
Divadlo,
které nikdy neomrzí
V titulních rolích barvy a vůně
Slíbilo,
že se Ti vrátí - brzy
Od ledna touhou po něm stůněš
Svěží
Je zeleno.
Je za pět minut duha.
Za rohem číhá druhá
v listoví hebkém
jak uši kotěte
Je voňavo.
Než květen odkvete
a louka zbledne
nad tou nádherou,
o duhy neposedé
se straky poperou
Je po dešti.
Došuměl příběh prostý:
prý čarokrásné mosty
se v řece utopily -
a na perutě ptačí
jen černá s bílou zbyly...
Výbuch
Až semele mě věčné "Musím"
Pak teprv začne zábava
Já roztrhnu se na dva kusy
a ocitnu se - bezhlavá
Snad narostou mi křídla ptačí
Snad rychlé běhy vlčice
Snad gravitaci přechytračím
bez té přetěžké palice
Snad s kapkou slané vody splynu
a vybouřím se na moři
Snad zasním se - jen na vteřinu -
až večer obzor zahoří
Snad nabažím se nekonečna
až protančím noc s hvězdami
Za druhou šanci budu vděčná
a vrátím se zpět, za vámi
Poděkování
Ocenění vyhlášena
Březí Koze spadla pěna
Žitné pole zaorané
Budeme se těšit, Pane
"Na horách" neslezem dolů
a sykavky pěkně spolu...
Zase příště do Vlachova -
Vox Novus a Petra Nová
Vlachovo Březí
Potáhni zlehka zlatou niť
a klubko písní
rozletí se krajem,
kde odpočívá Bůh
Kde Říjen, věčný romantik
v objetí lesů
s barvami si hraje -
Ladí a bystří sluch
Do dlaní drobnou třpytku chyť
ukrytou v oku
každého, kdo zpívá -
Na moment zastav čas.
Pak lípě svěř ten okamžik -
vždyť stovky roků
do kraje se dívá
A dnes zní v každém z nás.
Šeptem
Starý buk –smutný klaun
Setřese z kabátu
měděné cáry léta
Sluneční hostie
spolyká šťavnatý mech
Letité jizvy
zatrnou chladem
Svět se zhoupne
na neviditelném vlákně
a vyčká
Až zažloutlá
listovní tajemství
Ožijí
Tvými kroky
.jpg)
Zimní čas
Přikryta listím
přemýšlím:
Jaké to bylo
když hladová Noc
poprvé začala
ujídat Den?
Bez varování!
Bez milosti.
Když pratvorům zděšeným
za nehty zbyla jen
Beznaděj Smrt.
A přece jsme.
A vlněné palčáky
A lampiony dětských očí
A ze tmy rázem tajemno
A karnevaly stínotvarů
A zrychlený tep vteřin k jaru...
A všichni ví a všichni vidí -
Asi se vrátím mezi lidi
Můj Anděl
Nosí košili ze zvyku
a kalhoty z druhé ruky
Nikdy jsem ho neviděla
ale vím to
Má se mnou dost práce,
můj Anděl -
Důvěřuju totiž lidem
Nebojím se sama v lese
Občas mluvím doma sprostě
A na kole mi věčně chybí světlo
Hory
ale milujeme oba -
jsou totiž blíž k nebi...